[ Webhosting profitux.cz ]

Výroba nástrojů


Obr. 1 - rozložení strun - Schunda
V 70. letech 19. století došlo k podstatnému zdokonalení nástroje. Byl vybaven tlumiči a větším tónovým rozsahem. Stal se zvučnějším a masivnějším. O tyto změny se zasloužil především Josef Schunda narozený roku 1818 v Dubecku na Moravě. Výuční list získal u pražského nástrojaře Jana Horáka.
Po krátké zkušenosti ve Vídni, kde pracoval v obchodě Hella Nádora, odešel do Pešti k tamnímu nástrojaři Juulovi Keresztélymu. Ten mu před svou smrtí, roku 1844, daroval svůj obchod. I když cech založený Schundou prosperoval, cimbál se těšil uznání až když dílnu převzal jeho nejmladší bratr Vensel Josef Schunda. Ten pochopil, že chyba není jen v pedálu, ale i v základním uspořádáním nástroje. Proto rozšířil rezonanční skříň a postavil cimbál na čtyři nohy. Roku 1874 ho vybavil pedálovým systémem a dbal i o jeho výtvarné řešení. Takto zdokonalený cimbál úplně vytlačil starší nástroje a rozšířil se po celé Evropě. S některými nástroji z jeho dílny se můžeme setkat i nyní, jejich význam je ovšem hlavně historický.
Vedle firmy Schunda nejslavnější cimbálovou dílnu reprezentuje ve 20. století rodina Bohák. Její zakladatel Lajos Bohák se narodil 6. 8. 1870 v obci Kvetná na Slovensku. Základy stolařské práce získal od svého otce Jozefa Boháka. L.Bohák nejprve pracoval v dílně jako učeň, kde vyrobil i první housle a opravoval cigánům cimbály. Roku 1889 odešel spolu s otcem do Budapešti. Nejprve se snažil pracovat ve firmě Schunda, byl však odmítnut. S výrobou cimbálů se blíže seznámil v letech 1890-1891 v dílně K. Varji. Uznání si Lajos Bohák získal až roku 1896 u příležitosti výstavy, na které představil svůj koncertní bílý cimbál. Poté navždy opustil dílnu K. Varji. Roku 1900 si otevřel vlastní dílnu. Tu vybavil elektrickou energií, sestrojil pásovou pilu, stroj na výrobu strun a kloubovou vrtačku. Svými novinkami zdokonalil výrobu nástrojů a už před I. světovou válkou se stal velkým konkurentem J. V. Schundy. Ten uznal jeho pedálový systém a začal ho též používat u svých nástrojů. Po smrti L. Boháka přebral firmu jeho syn Lajos Bohák ml. V roce 1953 byl nucen vstoupit do Budapešťského družstva výrobců hudebních nástrojů a až do důchodu pracoval jako vedoucí cimbálové dílny. Během svého života vyrobil zhruba 1000 cimbálů, které firma vyvážela přes zahraničně obchodní společnost ARTEX. Lajos Bohák ml. zemřel 7. 12. 1984 v Kerepesi.
Obr. 2 - rozložení strun - Bohák Profesionální výroba velkých cimbálů v ČR byla zavedena firmou Josef Lídl v Brně roku 1947. Na zakázku lidového muzikanta a prvního cimbalisty BROLN Jaromíra Běhúnka firma zhotovila kopii jeho portativního cimbálku. Pak byly zhotoveny ještě tři kusy těchto nástrojů. O portativní cimbálky nebyl v té době již zájem, protože folklorní hnutí 50. let žádalo zvukově silnější velké nástroje typu Schunda a Bohák.
Roku 1950 začala výroba velkých nástrojů, konstrukčně inspirovaných osvědčenými instrumenty značek Schunda a Bohák. Na jejich tvorbě se podílel především František Wallinger, Karel Stehlík a poté Jaroslav Rybníček spolu s vedoucím díla M. Kotoulem. Ti postavili okolo 100 nástrojů s firemní značkou PRIMAS. V roce 1957 přešla výroba cimbálů z Brna do Moravského Krumlova, do závodu Lídl a Velík. V roce 1960 byla výroba zastavena. K obnově došlo v roce 1992 opět ve firmě Josef Lídl.
Nutno podotknout, že tyto nástroje však nedosahují koncertní kvality maďarských nástrojů a to především díky konstrukčním změnám ozvučné skříně provedenou nástrojaři firmy Lídl.
Vedle výše uvedených cimbálových firem, existovalo a existuje několik menších, především amatérských výrobců těchto nástrojů. Ti však zhotovují pouze kopii osvědčených značek. Jejich význam je především v opravách starších cimbálů. V současné době získává na významu menší moravská firma Holák, které kromě oprav a kopií konstrukčně osvědčených cimbálů též vyrábí speciální malé cimbály podle konkrétních požadavků interpretů (jde například o kopie barokních nástrojů, nebo o nástroje s netypickým rozsahem).
V současné době drtivá většina výrobců zachovává konstrukční rozvržení nástroje podle vzoru Boháka. Existují malé vyjímky například v rozsahu, tvaru kobylek, ale i například v rozšíření tlumičů i na horní diskantové struny.

Obr. 3 - speciální tlumič horních diskantových strun Jedním ze znaků, podle kterého se rozlišují nástroje, je jejich ladění. Na dochovaných obrazových dokumentech jsou znázorněny nástroje s 8, 13 nebo 16 tóny. Umístění diskantové kobylky určuje poměr, ve kterém je diskantová struna rozdělena. Nejčastěji je kobylka umístěná tak, že struny zní v kvintě, tedy v poměru 2:3. Jsou známé i nástroje s poměrem tonů 5:8, nebo 3:4. J. Schunda rozmístil struny tak, že v diskantové části používá modifikace kvintového systému, s použitím zvláštní kobylky pro nejvyšší tóny a v basové části použil systém dvou nezávislých celotónových stupnic, dávajících dohromady stupnici chromatickou.
Na velkých cimbálech vycházejících z modelu Bohák se můžeme setkat s několika vyjímkami v ladění. Například u moldavských cimbálu Moldova je kromě přidaného tónu kontra H v horní části zaměněno rozmístění tónů fis3 a g3. Zajímavý je způsob ladění basových strun, které používal například Toni Iordache, kdy u cimbálu Bohák ladil v basové části tóny od E dolů diatonicky, čímž dosáhl nejhlubšího tónu kontra A.
Materiál na výrobu strun je různý. Pro basové tóny (po tón „fis") se používá ocelových strun opředených měděným nebo stříbrným drátkem. Pro zbývající tóny je použito pouze neopředené oceli.
Na obr. 1 je znázorněno rozmístění strun na cimbálech značky Schunda (vodorovné úsečky znázorňují úseky strun dosažitelné paličkou, svislé úsečky tvoří kobylky nástroje). Schéma znázorňuje novější cimbály Schunda. Na starších instrumentech začíná rozsah tónem „C". Počet strun tvořících jeden tón není stejný. Pro „C" je to jedna struna, pro „D" dvě struny, pro „E"-„fis" tři struny a pro „g"-„e3"čtyři struny.
Na obr. 2 vidíme rozmístění strun na nástrojích značky Bohák. Tento cimbál má již plně chromatický rozsah od „C" po „a3“. Existují i speciální koncertní nástroje se zvětšeným rozsahem od „kontra A“. Oproti cimbálům Schunda je zvětšena menzura strun.